Tak už nejen já budu vzpomínat na hlučínské gymnázium, vzpomínají na něj také mnozí jeho bývalí absolventi a to mne moc těší . Zejména níže napsaná slova zahřejí u srdíčka !
Dobrý den, náš pane řediteli!
moc mě mrzí, že nebudete moci na náš pomaturitní sraz dorazit, ale plně to chápu a přeju Vám, ať se velmi brzo a naplno uzdravíte!!!! Jste totiž pro mnoho mladých lidí obrovským a silným vzorem a tak už jenom Vaše přítomnost a možnost být na chvíli s Váma by znamenala opravdu hodně mooooc! Taky rád vzpomínám na ty krásné chvíle prožité na "našem " gymnáziu, byly to pro mne neocenitelné zkušenosti a přiznávám, že mi pomohly v usměrnění mých dalších životních aktivit a priorit! Nehledě na to, že jsem na "našem" gymnáziu našel celoživotní přátele a také partnerku! A nepochybuju, že těchto vzpomínek se dnes během večera objeví nemálo. A nepochybuju také o tom, že ve spoustě z nich se budete vyskytovat Vy! Budete tudíž také s námi, celou dobu!
Moc a moc Vás pozdravuju a Váš pozdrav všem vyřídím. A nemusíte moc truchlit, určitě se dostavíte na náš další sraz, který bude opět zanedlouho!
S pozdravem
Tomáš Valenta
Po odchodu z funkce ředitele G Hlučín jsem poskytl jeho kronikáři Mgr.Martinu Rostkovi tento rozhovor :
Otázka:
O Vašem pracovním i osobním životě, stráveném na hlučínském gymnáziu, toho víme poměrně hodně, ale Váš osobní životopis do nástupu na něj v r.1983 už tolik znám není. Mohl byste alespoň stručně doplnit ona, pro nás dosud jeho bílá místa ?
Odpověď:
Rád. Myslím ale, že moji kolegové – vrstevníci o mé předchozí profesní kariéře vědí dost, ti mladší pochopitelně méně. Takže případným zájemcům z jejich řad na sebe prozradím něco málo z mých životních údajů.
Mí nejbližší předkové – děd a otec – byli kantory v Porubě a Ostravě, takže můj starší bratr i já jsme po maturitě na SVVŠ v Ostravě, Šmeralova ul.(dříve i dnes Matiční gymnázium) jaksi přirozeně vystudovali ostravskou pedagogickou fakultu (mou aprobací byly chemie a tělesná výchova) a mým prvním působištěm bylo Střední odborné učiliště (kuchař a číšník) v Šilheřovicích.Brzy po nástupu jsem založil rodinu, bohužel moje dcerka se narodila s nevyléčitelnou nemocí, vyžadující celodenní péči mé ženy, takže jsme plných 7 let žili z mého jediného, velice nízkého učitelského platu. Proto jsem svou kantorskou profesi opustil a nastoupil na mnohem lépe placené místo asistenta ředitele ŽDB v Bohumíně. Podmínkou zastávání této funkce však bylo doplnit si odborné vzdělání šestiletým dálkovým studiem na PřF UK v Praze – v oboru analytické chemie. Po jeho ukončení jsem zahájil na katedře analytické chemie téže fakulty rigorózní práci, kterou jsem úspěšně obhájil v r.1980 a zároveň složil i státní rigorózní zkoušku. Protože moje žena se po úmrtí naší dcerky mohla vrátit do zaměstnání, vrátil jsem se i já znovu do školy – tentokráte na SOU obchodní v Hlučíně, kde jsem zastával 3 roky funkci zástupce ředitele. V té době jsem vypracoval pedagogické čtení s názvem „ Od verbalismu a encyklopedismu k tvořivému myšlení ve výuce chemie“, které v krajské i celostátní soutěži získalo 1. místo, stejně tak i moje učební pomůcka „Struktura chemických látek“, kterou převzal n.p.Komenium Praha k sériové výrobě. Zřejmě jsem těmito svými „pedagogickými úspěchy“ na sebe upozornil ve vedení odboru školství Sm KNV natolik, že mi byla nabídnuta funkce ředitele hlučínského gymnázia za tehdejšího ředitele Jaromíra Volka, který odcházel v r.1983 do důchodu. I když jsem správně tušil, že na mou oblíbenou kantořinu už nebudu mít zdaleka tolik času, jako dosud, nedokázal jsem tuto nabídku odmítnout. Měl jsem tehdy teprve tříletého syna a vidina vyššího platu do budoucna sehrála při mém rozhodování také svou roli.
Otázka :
Kdybyste měl vyčlenit z celého svého ředitelského působení jedinou věc, o které můžete říct, že se Vám podařila, která by to byla ?
Odpověď:
Za oněch dvacet let prošlo gymnázium četnými změnami, museli jsme překonat nejrůznější problémy a jsem rád, že se nám to společnými silami většinou podařilo. Nejvíce si asi vážím toho, že po více jak desetiletém usilovném snažení se náš „Projekt transformace čtyřletého gymnázia na šestileté“ stal konečně realitou a byl zároveň začleněn do „Dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávání v Moravskoslezském kraji“, což je dostatečná záruka toho, že v r.2009 budeme mít v Hlučíně úplné šestileté gymnázium.
Otázka:
Vy jste kromě plnění ředitelských povinností také několik hodin vyučoval. Budete rád vzpomínat také na svou kantorskou činnost ?
Odpověď:
Určitě ano. I když přiznávám, že nebylo po mne vždy jednoduché skloubit mé ředitelování s plněním mých vyučovacích povinností. Na druhé straně, na rozdíl od mnohdy nezáživné stereotypní „úředničiny“ jsem se ve třídě mezi studenty cítil jako ryba ve vodě, byl jsem mezi nimi vždy hodně rád a věřím, že i oni se mnou. Nezapomenu nikdy na spolupráci s mými „talentovanými chemiky“, kteří se ve třech případech stali v chemické olympiádě dokonce až krajskými přeborníky. Jejich dosažené úspěchy byly určitě i pro mne tou největší odměnou.
Otázka:
Ze všech dosavadních ředitelů v 85 leté historii našeho gymnázia jste v něm působil nejdéle. Za oněch 20 let můžete jistě již dobře posoudit výhody a nevýhody svého dlouhého „funkčního období“.
Odpověď:
Jistě. Navíc jsem jako jeden z mála ředitelů řídil jedinou školu ve dvou zcela odlišných politických systémech. A to jak v „předlistopadové“ totalitní společnosti, s převládajícím centrálním řízením shora, tak v „polistopadové“ nově rodící se demokracii, v níž všechny střední školy získaly právní subjektivitu a tím i větší svobodu v rozhodování, zároveň však spojenou s mnohem vyšší odpovědností za své počínání. I přes veškerou náročnost této přeměny jsem tyto demokratické prvky, stejně tak i novou „apolitičnost“ školy velice přivítal a pokládám je za největší výhodu „druhého“ období mého ředitelování. Být ředitelem tak dlouho na jediné škole však přináší také i další výhody. S přibývajícími lety totiž mnohem důkladněji poznáte schopnosti i možnosti svých spolupracovníků, lépe dokážete odhadnout míru a intenzitu jejich pracovních výkonů a předpokládané výsledky jejich práce. Je tu ale zároveň i jistá nevýhoda či nebezpečí. Můžete se totiž coby dlouhodobý ředitel jakoby „okoukat“, u někoho může vzniknout i pocit, že už nejste zajímavý jako jste byl dřív, že jste již vyčerpal nové podněty. Myslím si, že jsem si toto nebezpečí uvědomoval a bylo pro mne vždy výzvou neslevit z požadavků na sebe i druhé, nenechat poklesnout onu „laťku důvěry“, jejíž výšku jste svými zkušenostmi i léty řídící práce vybudoval. Jestli se mi to po celé toto dlouhé období podařilo, nechť posoudí jiní, ale domnívám se, že se mi vždy dařilo nalézat se svými spolupracovníky společnou řeč a že mohu svou řídící funkci opustit nejen s čistým štítem, ale i s pocitem, že moje práce měla smysl a zanechala na škole stopy.
Otázka:
Od doby, kdy jsem na našem gymnáziu studoval, se hodně změnila i jeho tvář a zmodernizovalo se i jeho vybavení. Které z těchto investičních či ostatních„akcí“ Vám daly „zabrat“ nejvíce ?
Odpověď:
Dnes už si nevybavím zdaleka všechny, ale vím, že i když do našeho školství neproudilo nikdy tolik peněz, kolik by potřebovalo, v oblasti materiálního vybavení školy se nám toho přece jen podařilo poměrně dost. Mj. vzpomínám na nelehké budování půdního bytu pro anglické lektory, na rekonstrukci stropu, palubovky, větracího systému a osvětlení tělocvičny,na budování druhé učebny výpočetní techniky a šaten vedle tělocvičny, na plynofikaci kotelny a rekonstrukci ústředního topení, generální opravu střechy a fasády školní budovy, vybudování nového sociálního zařízení ve všech podlažích, na moderní vybavení obou jazykových učeben, zhotovení celoplošné počítačové sítě a tak bych mohl jmenovat dál a dál. Na co bych zde ale nechtěl zapomenout je poslední „akce“ mého ředitelování, a tou je rekonstrukce prašného školního hřiště, která byla zcela finančně zajištěna našimi sponzory školy . I když všechny tyto vyjmenované i nevyjmenované akce stály, zdaleka nejen mne, nemalé úsilí, jsem rád, že díky jim naše škola prohlédla, zkrásněla a vždy mě potěšilo, když mnozí její návštěvníci z jiných škol nám ji tak trošku i záviděli.
Otázka:
Na které další okamžiky ve svém působení na naší škole zcela určitě nikdy nezapomenete ?
Odpověď :
Těch světlých okamžiků je naštěstí mnohem více, než těch temnějších. A jsem rád, že i ty se mi postupem času z mé paměti jaksi vytratily. Na co ale budu rozhodně velice rád vzpomínat, jsou např. oslavy 75. výročí, které se nám, myslím, podařilo společnými silami dobře zorganizovat a byly hodnoceny mnohými jejich účastníky jako opravdu velkolepé. Tolik absolventů, bývalých a současných profesorů školy asi už nikdy pohromadě neuvidím. Hezké vzpomínky mám také na benefici k 80.výročí narození slezského rodáka Ilji Hurníka, kterou jsme s úspěchem uspořádali v r.2002 nejen na počest jubilea autora naší školní znělky, ale také jako bezprostřední reakci na rozsáhlé povodně, které postihly v tomto roce mnohá česká města, takže finanční výtěžek z této benefice putoval jakožto solidární pomoc do jednoho z nich – Veselí nad Lužnicí.
Otázka :
Co byste v závěru našeho rozhovoru chtěl ještě vzkázat svému nástupci a svým bývalým kolegům a kolegyním ?
Odpověď :
Na tuto otázku jsem už vlastně odpověděl ve svém úvodním slovu 78. výroční zprávy za školní rok 2004-05. Takže jen zopakuji, že bych si přál, aby se všichni snažili navázat na všechno dobré, co za mého vedení na našem gymnáziu již zakořenilo, na jeho historické tradice, na úspěchy jeho studentů, kterých dosahovali v nejrůznějších předmětových, kulturních i sportovních soutěžích. Patříme k menším školám, proto si musíme vážit každého, i sebemenšího úspěchu, kterého naši studenti v silné konkurenci všech středních škol v našem kraji dosáhnou. Měli by se i nadále cílevědomě snažit talentované studenty nejen nacházet, ale i motivovat a všemožně podporovat v této jejich záslužné činnosti. Dobré jméno školy totiž není obtížné ztratit, ale mnohem obtížnější je ho zase znovu získat.
A ještě jednu , podle mne důležitou věc bych rád svým kolegům a kolegyním vzkázal.Těm služebně starším, aby tolerovali mnohdy neuvážlivou horlivost v počínání či začátečnický „kopanec“ oněch služebně mladších, a těm mladším kolegům a kolegyním, aby zase respektovali schopnosti a praktické zkušenosti těch starších a dali občas i na jejich dobře míněnou radu. Není totiž všechno tzv. nemoderní nutně i zastaralé a špatné. Jedině tak se může zachovat velmi dobrá a přátelská atmosféra , kterou jsem měl to štěstí na našem gymnáziu po celá ta dlouhá léta osobně zažít.
Krásně se vzpomínalo na oslavě 15. výročí vzniku gymnaziálního Smíšeného pěveckého sboru. U této příležitosti jsem napsal do Hlučínských novin tento článek:
15 let činnosti Smíšeného pěveckého sboru gymnázia
Přesto, že byl první dívčí pěvecký sbor na hlučínském gymnáziu založen již v r.1972 (po odchodu sbormistryně prof.M.Svobodové v r.1978 ukončil svou
činnost), teprve o 20 let později, v r.1992, měl svou premiéru nově založený Smíšený pěvecký sbor (dále SPS), který pod vedením PaedDr.Anny Veselé, profesorky hudební výchovy, přetrval až do
dnešních dnů. 21.dubna 2007 proběhlo u příležitosti 15.výročí založení SPS setkání bývalých i současných zpěváků v Evangelickém kostele v Hlučíně. Všechny přítomné absolventy i hosty přivítal ředitel školy Mgr. Jiří Šebesta, na 15 tiletou činnost pěveckého sboru zavzpomínal jeho předchůdce, RNDr. Jiří Bárta.
Sbor začínal v komorním složení, postupně se počet jeho členů rozšířil na 35 až 50. Každoročním odchodem těch nejzkušenějších a přijetím nováčků začínal sbor prakticky stále od počátku a vystřídalo se v něm již několik generací studentů. Hlavním cílem jeho činnosti bylo zajména provedení koncertů a vystoupení při školních oslavách a akademiích, veřejných koncertů v Hlučíně a jeho okolí, výchovných koncertů pro žáky základních škol, ale také reprezentace gymnázia na festivalech středoškolských sborů (v Otrokovicích, Brně, Ostravě, Opavě či Olomouci). Mezi největší úspěchy SPS se řadí bronzové medaile z Mezinárodního festivalu JUVENTUS MUNDI CANTAT 2001 v Olomouci a z festivalu OPAVA CANTAT 2004, ale i řada dalších čestných uznání, např. ocenění Rady města „ Reprezentant města Hlučína v r. 2002“.
Pro pět členů SPS ( K.Kojdecká, P.Cygalová, J.Halfarová, J.Barabáš a O.Juráň) se stala vrcholem jejich dosavadní pěvecké činnosti účast na mezinárodních festivalech „Silesia cantat“ (Slezsko zpívá) v letech 2003 – 2004 , které proběhly v Německu, Polsku a v ČR. Po celých 15 let se setkávaly s velmi příznivým ohlasem zejména vánoční či jarní koncerty duchovní hudby SPS v Hlučíně, Ludgeřovicích, Dolním Benešově, Kravařích a dalších místech. Nelze opomenout ani mnohaletou spolupráci s Moravskoslezským svazem PTP (Pomocné technické prapory), jejíž součástí byly pravidelné koncerty na jeho krajských a celostátních sjezdech v Městě Libavá, v Ostravě nebo na kravařském zámku. Pěknou tradicí se stala také vystoupení SPS u příležitosti slavnostního předávání maturitních vysvědčení v obřadní síni hlučínské radnice, při němž se každoročně jeho současní členové loučí s končícími zpěváky – čerstvými absolventy školy.
Zaslouženou odměnou členům SPS, kteří se obětavě podíleli na programu oslav 75. výročí založení hlučínského gymnázia, byl autobusový zájezd do Drážďan v r. 1996. Kromě mnoha uměleckých zážitků z návštěv historických míst a světoznámých galerií (umocněnými odborným výkladem průvodce p.B.Bedrunky) všem jeho účastníkům zůstanou určitě velmi dlouho v paměti také krásné okamžiky, jako neplánované zpívání na zámeckých schodech v Pillnitzu, v jedné z galerií Zwingeru, v Kreuzschule při nezapomenutelné zkoušce zdejšího chlapeckého chóru nebo dokonce na „galérce“ slavné Semperovy Opery. „Jen málo českých umělců zde mělo možnost zpívat a my tam zpívali !“ napsala do výroční zprávy školy J. Honzíková.
Školní sbor se v řadě případů stal odrazovým můstkem budoucí hudební kariéry jeho členů. Jen namátkou vzpomenu nadějné operní zpěváky V. Broďákovou a M. Lišku, učitele hudební výchovy, dirigenty sborů či členy věhlasných ostravských pěveckých sdružení, např. V.Holou, H.Eliášovou, P.Kubačáka, J.Kamrádka, R.Loveckého, J.Starou, A.Hanzlíka …….
Na všech dosažených úspěších SPS se po celých 15 let největší měrou podílela jeho sbormistryně PaedDr. A.Veselá. Stejně jako i další dirigenti školních pěveckých sborů se musela neustále potýkat s neustálou obměnou zpěváků, každoročně odcházely již vyzrálé opory sboru a místo nich přicházeli nováčci. V různých etapách činnosti SPS s ní spolupracovalo i několik dalších milovníků hudby a zpěvu. Vzpomeňme např. Mgr.R.Adamce, p.B.Bedrunku, Mgr. Niedobovou, pí. Strachvicovou, RNDr. M.Humplíkovou, Mgr. L.Markovou a další.
Čerstvým důkazem úsloví, že „ jablko nepadá daleko od stromu“ , je společná nahrávka CD s názvem Živý betlém, na jehož vzniku se podílely dva hlučínské školní sbory – gymnázia pod vedením dr.A.Veselé a ZŠ Rovniny pod vedením Mgr.V.Kadlecové – Holé, jedné ze zakládajících členek SPS gymnázia. A z této vzájemné spolupráce se také zrodil nápad – svolat všechny bývalé členy SPS a společně oslavit 15. výročí jeho založení.
Po uvítání nejdříve pozdravil bývalé zpěváky současný pěvecký sbor a jeho sólistka Kateřina Kulová, poté byl promítnut dokumentární film o 15 leté činnosti sboru a v závěru si všichni přítomní – bývalí i současní zpěváci zazpívali písně, které nechyběly v žádném jejich repertoáru, vč. Cunde core „… velebná tu krása zní, v chrámu hudby my splynem s ní“.
Po oficiálním programu se přítomní hosté přemístili z Evangelického kostela do restaurace „Zlaté časy“, kde si zavzpomínali na zlaté časy svého studia na hlučínském gymnáziu.
...
...
Jak už jsem uvedl v rozhovoru s kronikářem G Hlučín, rád vzpomínám na benefici, kterou škola uspořádala na počest 8O. jubilea hudebního skladatele a spisovatele Ilji Hurníka v r. 2002. V Hlučínských novinách tehdy vyšel tento můj článek :
.. 24. říjen t.r. se stal pro studenty a zaměstnance hlučínského gymnázia svátečním dnem. Hudební skladatel, klavírista a spisovatel Ilja Hurník zavítal opět po deseti letech do Hlučína a zúčastnil se benefičního pořadu věnovaném jeho 80. narozeninám a celému Slezsku.
Benefici uspořádalo Gymnázium Hlučín ve spolupráci s Kulturním centrem a Základní uměleckou školou v Hlučíně. Záštitu nad oběma pořady (pro školu a širší veřejnost) převzalo město Hlučín. Jeho starosta Petr Adamec přijal významného slezského rodáka Ilju Hurníka v obřadní síni hlučínské radnice, kde se tento host zapsal do městské kroniky. Po obědě v radničním sklípku si I. Hurník prohlédl náměstí, na němž si zavzpomínal na své dětské začátky, kdy z děhylovské železniční stanice coby devítiletý chlapec docházel pěšky na své první hodiny klavíru.
V místním kulturním domě si I. Hurník se zájmem prohlédl výstavku, na které kromě žákovských výtvarných prací a úspěchů gymnazistů byly instalovány také ukázky z mistrova hudebního i literárního díla, dobové fotografie, novinové články a mj. i notová partitura jeho slavnostní znělky, kterou zkomponoval pro hlučínské gymnázium u příležitosti 75. výročí jeho vzniku. A touto znělkou byly zahájeny také oba benefiční pořady. Jeho program byl sestaven jako kytička gratulací, uvitá ze slezského kvítí, a byly oslavou celého Slezska i jeho slavného rodáka. V hudební části programu vystoupili současní a bývalí studenti gymnázia ( R.Mžik- housle, A.Viliš - kytara, M.Gajda - klavír, J.Janiš - klavír, M.Duciucová, M.Leciánová, L.Vrchovecká - flétny, J. Budirský - saxofon, členové Smíšeného pěveckého sboru se sólistou M.Liškou a za klavírního doprovodu V.Kadlecové, členky tanečního oboru ZUŠ, členky Folklórního souboru Buriánky), ale také další hosté, např. Dětský pěvecký soubor DOMINO ze ZŠ I. Hurníka v Opavě, Slezský soubor H.Salichové, žáci hlučínské ZUŠ (kromě výše jmenovaných M.Koska - lesní roh a členky tanečního oboru a členové tanečního souboru COMBO). V literární části programu vystoupili studenti sekundy s ukázkami básní a povídek hlučínské spisovatelky Jany Schlossárkové (za její osobní účasti) a moderátorská čtveřice ve složení maturantů L. Kozáková, E. Mikulčáková , J. Bordovský a P. Prášek mj. předvedla ukázky z knih Ilji Hurníka ( Dětství ve Slezsku, Kapitolské husy). Členové školního rádia Omega (M.Schoffer, O. Lasák, P.Kocián) připravili videozáznam rozhovoru se synovcem oslavence Markem Ebenem (natočili ho v Praze) a jeho gratulaci " na dálku" pak promítli všem přítomným divákům, včetně překvapeného strýčka . Poté studenti M.Skibová a J.Humplík pozvali oslavence na jeviště a společně se starostou města P. Adamcem mu popřáli k jeho významnému životnímu jubileu. S vedoucím rádia Omega M. Schofferem pak I. Hurník uskutečnil zajímavý rozhovor, v němž se mj. vyznal k lásce ke svému rodnému Slezsku, jeho lidovým písním a tradicím : " ….Morava má v sobě něco dívčího, slunného. Tam vládl král Ječmínek, který se vyhříval na Slunci v lánech žita, kdežto Slezsko, to bylo ovládnuto duchem a mýtem Ondráše, bytostí noční, temnou, děsivou. Marná věc, Slezsko je dotčeno severem a když pozoruji slezské písně, tak jsou naprosto odlišné od moravských i českých - ten obrovský rozsah mezi melancholií, snivostí a humorem, až černým. Našel jsem jednu slezskou píseň, kde si mladá žena uvědomuje, že má starého muže a rozhoduje se ho omladit tak, že ho spaří horkou vodou - prosím Vás, hledejte někde jinde takovouhle píseň ! Jsem zkrátka pořád kořeny zapuštěn do téhle země…" Zmínil se také o tom, že večer se v Ostravě uskuteční koncert, v němž zazní jeho kantáta Maryka, kterou zkomponoval právě na slezské lidové texty. Na otázku ohledně jeho koníčka - astronomie, I. Hurník odpověděl: " …. sice nevím, jestli vstoupím do historie hudby, ale v astronomii již trčím tím, že se jeden asteroid nazval mým jménem. Tak si představte, že teď lítám mezi Marsem a Jupiterem, že mám v průměru asi 8 až
Oba benefiční pořady proběhly ve velmi příjemné atmosféře, kterou umocnila slova moderátora P. Práška : " … díky štědrosti žáků a zaměstnanců našeho gymnázia ( i Vás všech) se podařilo na dobrovolném vstupném vybrat 23 465,- Kč ( 33 240,- Kč). Tato suma bude obratem převedena na konto města Veselí nad Lužnicí, které bylo těžce postiženo letošními povodněmi."
Závěrem bychom rádi poděkovali všem účinkujícím, kteří vystoupili bez nároku na honorář, vedení a kolegům Základní umělecké školy Hlučín, vedení a pracovníkům hlučínského Kulturního centra a Radě města Hlučína a jeho starostovi za účinnou pomoc při přípravě a organizaci naší benefice.
Milé absolventky, milí absolventi,
asi jste po našem posledním vzájemném setkání ve Vaší třídě pochopili, proč jsem se dnes neodvážil předstoupit před Vás i dnes, v této slavnostní chvíli. Vím, že bych skončil hned u první věty a pak by to už dál nešlo. A tak mi dovolte, abych Vám mohl alespoň touto cestou předat pár slov na rozloučenou.
Roky strávené na gymnáziu jsou většinou nezapomenutelné. Představují nejen ony první opravdové lásky či první setkání s alkoholem a nikotinem, ale také první dotyk s vědou. Protože nebýt například biologie, chemie, fyziky, tak byste možná o medicíně, veteríně či technice věděli jenom to, že takové školy sice existují, ale nikdy by Vás nenapadlo, abyste je třeba jednou sami studovali. Proto věřím, že na tento odrazový můstek do Vašeho budoucího vysokoškolského oboru budete vzpomínat jen v dobrém, že si občas vzpomenete i na nás, své profesorky a profesory, kteří se Vám snažili, jak jen uměli, dát Vám dobré základy vědění, na kterých budete teprve nyní stavět tu svou opravdovou stavbu.
K základní filozofii našeho gymnázia patřila hlavně snaha o takové vytváření životního stylu jeho studentů, které je založeno na tvůrčí a přátelské atmosféře ve vztazích mezi školou, studenty, rodiči i okolním prostředím, ale také na výchově k harmonickému postoji člověka k druhým lidem, na prohlubování odpovědnosti ve vztahu k vlastnímu vzdělání a sebezdokonalování. Jestliže coby absolventi hlučínského gymnázia budete uznávat hodnoty, jakými je láska, přátelství, tolerance a pokora, jestliže uspějete svými znalostmi nejen na vysoké škole, ale i ve svém budoucím povolání, pak své střední škole uděláte tu největší čest a dobré jméno. A za to bych Vám chtěl, děvčata a chlapci, za nás, kantory, předem poděkovat.
Za necelý měsíc se setkám se svými spolužáky z gymnázia, a to již 40 let po naší maturitě. Těším se na tento náš sraz stejně tak, jako na všechny předchozí, protože při nich se vždy vracíme do šťastných let našeho studentského mládí. I Vám přeji, aby se Váš třídní kolektiv udržel po celý život v takové sounáležitosti, jako se udržel ten náš a budu velice rád, pokud mě na ta Vaše setkání pozvete a já budu moci sledovat, jak se ten Váš osobní i profesní život dále vyvíjí.
Vždyť na Vaši třídu mám těch hezkých vzpomínek víc než dost, nelze je zde ani všechny vypovědět. Vzpomenu jen některé. Např. váš trojnásobný úspěch na tradičním Sportovním dni, když jsem vaší třídě předával putovní pohár Pavla Strádala, vaše partnerská setkání s polským gymnáziem z Krzanowic,vzpomínám rád na milé posezení s Vaší třídou při exkurzi v ostravském pivovaru, na setkávání s vašimi chemičkami a chemiky, kteří se ve školní laboratoři snažili vniknout do tajů této kouzelné, byť dosti náročné disciplíny. Rád vzpomínám také na skvělá vystoupení zpěváků a hudebníků vaší třídy na koncertech školního pěveckého sboru a dalších kulturních akcích. Tady nemohu nevzpomenout dvojnásobnou Nejlepší sportovkyni školy Kláru Kojdeckou, která spolu s dalšími třemi dívkami letos dosáhla na nejvyšší stupínek v celostátním kole v soutěži ve šplhu, což je nejlepší výsledek našeho gymnázia v celé jeho historii. Těšil jsem se ale i z řady dalších individuálních úspěchů zástupců vaší třídy, kteří šířili slávu našeho gymnázia i daleko za hranicemi nejen Hlučína či opavského okresu. Rád bych za to poděkoval zejména Jakubovi Kubačkovi, který v oblasti biologie a ekologie dosáhl mnoha výborných výsledků, dokonce i v zahraničí, dále Martinovi Plačkovi, který vynikal zase v rámci chemické a zeměpisné olympiády, Martinovi Harazimovi, který kromě výborných výsledků v chemické a matematické olympiádě vzorně reprezentoval školu coby vynikající sportovec, ale také Petře Haburové, Petře Kozubíkové, Nadi Satkové a řadě dalším, kteří se prosadili v krajské či okresní konkurenci.
Na svou maturitní stužku jste si napsali : „ Per aspera ad astra“ . Přeji vám, milé absolventky a absolventi, aby se každý z vás, i přes všechny překážky, které vám život uchystá, dostal až k té své šťastné hvězdě. Budu na vás všechny s láskou vzpomínat.
Náhledy fotografií ze složky Benefice G Hlučín k 80. jubileu Ilji Hurníka
Komentáře
Přehled komentářů
Milý Vašku, taky Tě moc zdravím a jsem rád, že jsi náhodně zabloudil také na moje vzpomínkové stránky.Některá z Tvých starších či mladších spolužaček před Tebou na ně narazila též a jak jsem si přečetl v Hlučínských novinách, upozornila na ně jejich prostřednictvím i další zájemce - surfaře. Potěšila mě Tvoje zvídavost, co na mém webu najdeš i to, že na svůj (náš) ústav rád vzpomínáš. A myslím, že máš na co ! Vždyť jsi v něm odmaturoval s vyznamenáním a prožil spolu s dalšími spolužáky nezapomenutelné chvíle pod volejbalovou sítí - několikrát ses stal okresním přeborníkem ve SH ve volejbale, vyhrál tradiční Memoriál V.Martínka a jako krajský přeborník jsi okusil euforii celostátního finále SH ve volejbale v Uher.Hradišti. Nezapomenu na tu fantastickou atmosféru, kterou jsem měl možnost tehdy spolu s Vámi zažít osobně. I když jsem ve Vaší třídě neučil, sledoval jsem se zájmem i další její aktivity, spojené zejména se skvělou činností nově založeného rádia Omega. Takže máte opravdu na co vzpomínat - nenudili jste se ! Přeji Ti hodně úspěchů a spokojenosti v osobním životě a těším se na některou z příštích návštěv mých stránek.
dobrý den
(Vašek Menšík, 3. 4. 2008 23:28)
Zdravím Vás, pane řediteli! Náhoda tomu chtěla, že jsem v Hlučínských novinách našel odkaz na Vaši stránku. Nemohl jsem se dočkat, až se dostanu k počítači. A musím říct, že se čekání vyplatilo, moc rád jsem si zavzpomínal nejen na Vás, ale i na celý náš ústav a ono krásné relativně bezstarostné dospívání. (netvrdím, že už jsem dospělý, ale přeci jen je to už pět let, co jsme maturovali..:-))
Přeji Vám hodně zdraví a energie pro Vaše utěšeně se rozrůstající internetové projekty. A nejen pro ně!
Díky
(Jiří Bárta, 6. 2. 2008 12:14)
Milá Kláro i Petro,
moc mě těší, že jste zabloudily také na mé stránky a trošku si u nich zavzpomínaly na naši "Alma mater". Také i já Vás moc zdravím, i když se mi pod Vašimi jmény vybavuje poněkud více Klárek a Petrušek.
jen tak
(Petra, 31. 1. 2008 14:20)Když tak člověk někdy ztrácí drahocenné minuty času "brouzdáním" na netu, občas objeví i něco zajímavého. Takovým milým zjištěním a objevením jsou pro mne i tyto stránky!Moc vás pane řediteli zdravím, přeji vám hodně zdraví a elánu! Na gymplácké časy, na sbor, i na zmiňované oslavy 75. výročí ráda vzpomínám. Mějte se hezky
Pozdrav Vaškovi Menšíkovi
(Jiří Bárta, 5. 4. 2008 18:28)